Moje cesta k jazykům – část I.

K málo čemu byla má cesta přímočařejší než právě k jazykům. Na základní škole jsem byla v jazykové třídě a tím, že naše třídní učitelka byla zároveň také angličtinářka, byl možná celý proces ještě ulehčen. Vyrůstala jsem na malém městě, odmala dělala sportovní gymnastiku a ve škole byla takovéto to normální, snaživé děvče. V ničem jsem extra nevynikala, ale zároveň si pamatuju, že už zhruba v páté třídě jsem se pro angličtinu upřímně nadchla. Zpětně vidím, že vliv na mé nadšení mohlo mít víc faktorů:

Faktory, které můj vztah k angličtiny ovlivnily:

  • sympatická, nadšená mladá třídní angličtinářka
  • písničky, citáty, které jsem vždycky ráda poslouchala a nadšeně překládala
  • fakt, že mi to docela šlo

Lady Di, Harry a proslov Tonyho Blaira

Možným milníkem v mém vztahu k angličtině, byla událost z posledního srpnového dne roku 1997 – smrt princezny Diany. Ano, vím, jak to zní, ale opravdu to tak bylo. Přijde mi neuvěřitelné, když si nyní zpětně spočítám, že mi bylo teprve 9 let. Pro mě byl její příběh natolik silný, že od té chvíle cokoli spjatého z britskou královskou rodinou, bylo magické! Nahrávala jsem si na video kazety veškeré klidně jen minutové, které reportáže, které se v českých médiích mihly, dělala si zálusk na zrzavého prince Harryho, plakala u Candle in the wind od Eltona Johna a překládala proslov Tonyho Blaira na pohřbu princezny. Ano, už jako malá jsem měla tendence brát věci vážně :-). 

Jak konkrétně mi tato etapa pomohla v angličtině? Obrovsky – opravdu jsem s pomocí slovníku překládala slovo po slovu, bavila mě ta poměrně pomalá, ale vzrušující cesta. I to, že dělám něco speciálního, něco, co běžně mí vrstevníci nedělali.

Každé nové slovíčko znamenalo, že jsem o krok blíž porozumění tomu královskému příběhu.

Texty písní a preference audio podnětů

Dalším obrovsky motivujícím faktorem pro mě byly texty zahraničních písní. Tady vděčím velmi právě naší angličtinářce. To ona přinášela písně Beatles a Smokie, do kterých jsem se na druhém stupni zamilovala, začala překládat a vlastně nikdy neskončila. Pro mě jakožto osobu hledající ve všem hlubší smysl, byly písně jako Let it be a Imagine geniální a dodnes si jejich texty pamatuji nazpamět. Myslím, že už tehdy se začala projevovat má preference audio podnětů. Dodnes to tak mám – texty a knihy mi úplně nejdou, ale když něco slyším, zůstane mi to v paměti ještě dlouho. Proto dnes inklinuju k audio knihám a podcastům víc než k psanému textu. Audio podněty ve spojistosti s hlubším smyslem písní na mě hluboce zapůsobily. A ta slovní zásoba – dodnes si pamatuju “with her head held high” z písně Living next door to Alice od Smokie.

Kam dál?

Na konci základní školy jsem měla jasno v tom, že chci na jazykový gympl. Označení jazykový znamenalo, že se v prvním ročníku začínalo s učebnicí zhruba o úroveň vyšší než na místním gymplu nejazykovém. Zároveň to znamenalo odejít v 15 letech na intr do Tábora. Pro mě to bylo rozhodování opravdu snadné, nicméně cesta k jeho realizaci nebyla úplně snadná a musela jsem si ji velmi prošlapávat. Nyní zpětně to hodnotím jako jedno z mých nejodvážnějších a nejlepších rozhodnutí. Nicméně ani ne kvůli jazyku (na gymplu jsem oproti základní škole neměla takové štěstí na angličtinářku), jako kvůli sobě a pro všechny ty báječné lidi, které jsem tam potkala a kteří hrají důležitou roli v mém životě dodnes. Naprosto vědomě jsem se rozhodla věnovat především těm předmětům, které mě baví (bylo mi 15 let a ano, už tehdy jsem měla svou hlavu), tedy především angličtině a češtině. Do nocí jsem pracovala na projektech a seminárkách do angličtiny, na každou maturitní otázku měla speciální složku s barevně oddělenou slovní zásobou. Příprava na testy z fyziky a matiky pak probíhala poněkud jinak. Tuším, že to bylo ve třeťáku, když jsem poprvé začala doučovat angličtinu klučinu na základní škole a také jeho tátu. Já byla nadšená, oni také a pro mě to byl velmi příjemně a užitečně trávený čas. Na konci třeťáku jsem začala čím dál usilovněji přemýšlet, kam dál? Všichni kolem mě v tom měli jasněji než já – přeci na anglistiku. Já už si tak jistá nebyla.

-pokračování příště-

2 odpovědi pro článek „Moje cesta k jazykům – část I.“

  • 15. 3. 2024 v 13:01

    Těším se na příště 🙂

    • 15. 3. 2024 v 21:31

      Díky moc, Pavlíno :-). Kdy začala angličtina pořádně bavit Vás?

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..