Když nemůžeš, tak přidej.. nebo ne?

Nevím jak vy, ale já osobně mám pocit, že dobrý den je takový, kdy samozřejmě, že se nestane žádné neštěstí, nepotkám blbce, neujede mi tramvaj před nosem, nevzteká se mi dítě při každém přebalování, ale taky musím splnit ještě jednu důležitou podmínku – musím toho hodně stihnout! Je dobrý den opravdu jen takový, ve kterém jsem i hodně efektivní?

Dnes ráno na mě v té mé instagramové sociální bublině vyskočil motivační citátek „You don’t have to be stressed or busy to be important“. Nemusíš být ve stresu nebo zaneprázdněnej, abys byl důležitý. Hm, to se mnou souzní. Poslední dobou ze všech stran slýchám nemám čas, nestíhám, není kdy a musím tohleto a támhleto. A já si tak říkám, opravdu? Není to přece jen o prioritách? Není to o tom, co upřednostním? Není ta kouzelná formulka nemám čas spíš vhodnou berličkou pro děkuji, nechci?

Jsou věci, které nás baví více a které méně. Pokud někdo miluje psy a jsou mu parťáky, kdy naposledy řekl, že neměl čas je vyvenčit? Ti, co rádi chodí na pivko na zahrádku nebo na kafíčko do kavárny, kdy naposledy řekli, že nestíhají? Holky s gelovýma nehtama, melírem či zahuštěnýma řasama, kdy jste naposledy řekli, že nemáte čas na vaši údržbu?

Maminky s dětma, kdy jste naposledy svým ratolestem řekli, že nepůjdete na zmrzku, protože na vás doma čeká kupa prádla na žehlení? Zkrátka a dobře já si myslím, že pro to, co dělá člověka šťastným a spokojeným, si čas najde. A je úplně jedno, jestli to jsou nové nehty, ranní běh, kafe s kamarádkou, kontrola nových postů, procházka parkem. Provokuje vás to? Každý máme ty naše drogy jiné a je to tak v pořádku. Pokud nás to dělá šťastné, myslím, že i nevědomě se snažíme, aby právě tyto aktivity tvořily naši rutinu, aby byly naším denním chlebem.

Zkusme příště ještě jednu věc – zkusme v oné formulce „nemůžu, musím ….“ (doplňte dle libosti), použít „nemůžu, protože chci ….“

• „Promiň, Luci, nemůžu se potkat, musím pracovat na zahradě. Luci, nemůžu, protože teď chci pracovat na zahradě, přináší mi to radost.
• „Dneska ne, musím po zednících umýt koupelnu.“ Dneska ne, chci to tu uklidit, ať to tu mám hezký a cítím se tu líp.
• Nemůžu do kina, chci být s mým klukem, kterýho jsem přes týden neviděla.
• Nemůžu s tebou na procházku, umírá nám pes a chci teď každou volnou chvíli trávit s ním.
• Kláro, chtěla bych to naše nakupování zrušit, chci si odpočinout, nezlob se. Ráda se potkám třeba příští středu?

Jak vám ty věty zní? Obáváte se, že by byly nemile přijaty? A je to tak úplně váš problém? Je samozřejmě důležité, jak jsou formulovány. A pokud je používáte příliš často a ideálně na poslední chvíli, možná se ocitnete na seznamu „těch sice zvaných, ale nikdy nepřicházejících“. V překladu tedy těch, na které není tak úplně spoleh. Užívejte je tedy s rozvahou a laskavostí.

Doporučení z mé praxe závěrem:

• Seznam toho, co opravdu musím (pracovat, přebalovat, zaplatit složenky atd.)
• Seznam toho, co mi dělá radost
• Seznam toho, co dělá radost těm, které mám ráda
• Pokus o kombinaci těch výše zmíněných věcí, které musí být daný den hotové nebo se já rozhodnu, že je chci daný den podniknout.
• Pokud by aktivity z bodu číslo jedna převažovaly, neklesejte na mysli, mnohdy jsou ty z bodu číslo dvě a tři realizovatelné během překvapivě krátké doby – pár pozdravů slunci zvládnete během pěti minut stejně jako vypít si v klidu teplé kafe za poslechu oblíbené písně či napsání krátké textovky kamarádce, kterou jste už dlouho neviděli, ale často na ni myslíváte.